KRÁLOVSTVÍ ZA DŘEVĚNÉHO KONĚ •
1250 př.n.l.

Epičtí básníci tvrdí, že obléhání Tróje skončilo v okamžiku, kdy Řekové vymysleli tajnou zbraň, která jim umožnila dobýt město a zvítězit ve válce trvající deset let.

Hlava obrovského dřevěného koně hleděla přes hradby Tróje do ulic zaplněných obyvateli, vděčnými, že jejich dlouhé utrpení skončilo. Celých deset let je obléhali Řekové. Jejich obchod byl otřesen, málem umírali hlady a jejich nejudatnější mladí muži, mezi nimi i Hektor, nejstarší syn krále Priama a dědic trůnu, zahynuli v boji před hradbami města.

Najednou se zdálo, že Řekové odešli. Když postavili koně, zapálili tábor, nastoupili do svých lodí a vypluli na západ směrem k ostrovu Tenedos, na první úsek své dlouhé plavby domů.

Příběh o dřevěném koni vyprávějí dva velké klasické eposy - Odysseia řeckého básníka Homéra, napsaná přibližně 500 let poté, a Aeneis římského básníka Vergilia, která vznikla asi 800 let po Homérovi.

Když Trójané po odchodu Řeků otevřeli brány města - jak vyprávějí básníci -, v povznesené náladě se shromáždili kolem koně a uvažovali, co s ním udělají. Většina lidí chtěla koně odtáhnout do města a vytáhnout ho do pevnosti. Ti opatrnější v čele s knězem Láokoónem navrhovali koně spalit nebo ho svrhnout z útesu. Ničemu řeckému totiž nevěřili. Aby své tvrzení Láokoón podpořil, vrhl kopí do boku koně, až to v jeho dutém vnitřku zazvonilo.

Mezitím přivedla z vnitrozemí skupina pastevců svázaného řeckého vězně. Ten se představil Trójanům jako Sinón a pověděl jim, že ho ohrožovala na životě družina Řeků v čele s válečníkem Odysseem. Podařilo se mu utéci a vzdává se na milost a nemilost Priamovi. Král nařídil svým mužům, aby Sinóna pustili na svobodu. Dověděl se od něj, že Řekové sestrojili koně na počest Pallas Athény, bohyně ochraňující Tróju, aby odčinili jistý zločin.

Zardoušeni hady

Zbývající pochybovače přesvědčilo hrůzné znamení. Když nedůvěřivý Láokoón obětoval mořskému bohu Poseidonovi býka, od ostrova Tenedos připluli dva obrovití hadi, ovinuli se kolem Láokoóna i jeho synů a zardousili je. Trójané si událost vysvětlili jako trest za Láokoónovo rouhání, když mrštil kopím po koni. Rozhodli se, že koně odtáhnou do města. Vzhledem k tomu, jak byl veliký, museli strhnout část městských hradeb. Kolem šíje mu přehodili lana, postavili ho na podvozek s koly a odtáhli do města. Tu noc, když Trójané vyspávali po oslavách, se řecké loďstvo vrátilo k pevnině. Na předem domluvený signál z lodi krále Agamemnóna pak Sinón odstranil bednění z boku koně. Válečníci, ukrytí uvnitř, vyskočili ven, zabili stráže u městských bran a otevřeli vojsku, čekajícímu venku. Řekové začali plenit, zapalovali jeden dům za druhým a vraždili každého na potkání.

Někteří trojští válečníci v čele s Aeneem se chopili zbraní a postavili se Řekům na odpor. Učinili zoufalý pokus ubránit palác krále Priama ve středu města. Zatímco Řekové, ukryti pod spojenými štíty, bušili do dveří pobitých bronzovými pláty nebo vztyčovali žebříky ke zdem paláce, obránci vrhali na útočníky tašky a pozlacené trámy ze střechy.

Neoptolemos, obrovitý syn Achillův, nakonec rozštípal hlavní dveře sekyrou. Zatímco se královna Hekabé a její dcery krčily u oltáře na ústředním dvoře, král Priamus si připjal bronzové brnění a vrhl kopí po Neoptolemovi. Řek však kopí snadno odrazil štítem, uchopil Priama za vlasy a vnořil mu meč do boku.

Ať je to cokoli, mám z Řeků strach, i když přinášejí dary.

LÁOKOÓN, trojský kněz, ve Vergiliově Aeneidě

Přední Trójané byli jeden po druhém stínani, až zůstal naživu jenom Aeneas. Když procházel ulicemi, spatřil Helenu, manželku řeckého krále Meneláa, jejíž útěk s Priamovým synem Paridem údajně vyvolal trojskou válku. Zabít mu ji zabránila jeho matka, bohyně Afrodita, která mu řekla, že Helena je nevinná a Tróju že nezničili pouze lidé, nýbrž bohové, jednající skrze lidi. Jediné, co mu zbývalo udělat, bylo zachránit svého otce Anchísa, manželku Kreúsu a syna Askania.

Když se požár přiblížil, posadil si Aeneas otce na ramena, vzal Askania za ruku a zamířil k městské bráně. Kreúsa se v nastálém zmatku ztratila a zmizela. Nikdo už ji více nespatřil. Otec, děd a syn tedy zamířili do hor, kde se k nim připojili další uprchlí Trójané. Zvolili Aenea svým vůdcem a přísahali, že ho budou následovat kamkoli půjde, až se vydá přes moře hledat nový život.