Egypt vyhání nepřátele • 1190 př.n.l.

Když se nejmocnější říše chystala na nejtvrdší zkoušku, povolal faraon Ramesse III. všechny bojeschopné muže do dvou bitev o přežití

Královský kopiník • Ramesse III. zabíjí libyjského vojáka. Kromě boje s mořskými národy musel Ramesse během svého panování odrazit dva libyjské nájezdy.

První paprsky slunce potřísnily nebe na východě, zahnaly síly temnoty, chaosu a zla a zvěstovaly světu, že nastal každodenní zázrak: bůh Re se znovu narodil. Kněží spustili chvalozpěv před svatyní uprostřed ležení. Ten den byli egyptští bohové vzýváni naléhavěji než obvykle. Jejich syn faraon a Egypt, jenž byl jejich zvláštním dílem, potřebovali pomoc v kritickém osmém roce jeho vlády, v roce 1190 př.n.l.. Egyptští vojáci zaujali své pozice pod pláštíkem tmy. Právě snídali chléb, kozí sýr a cibuli a vše zapíjeli pivem. Mnozí z nich drželi své osobní amulety a modlili se, aby ten strašný den přežili.

Někteří koně u vozů na křídlech tušili, že se blíží bitva, byli neklidní a netrpělivě pohazovali hlavami ozdobenými chocholy. Vozatajové a bojovníci je uklidňovali, ale i oni měli důvod k starostem. Byli to šlechtici, výkvět egyptského vojska. Jejich rodinné záznamy popisovaly, jak jejich předkové porazili své nepřátele, aby se stali nejmocnější říší na světě. Teď měli bojovat o samu existenci Egypta s mořskými národy - hordou drancujících kočovných kmenů, které donedávna tvořily malou říši na severním a východním pobřeží Středozemního moře.

Král Horního a Dolního Egypta Ramesse III. seděl ve svém přepychovém stanu ozbrojen pro nadcházející bitvu. Do ležení přijel zvěd se zprávou, že nepřítel se blíží. Pobočníci odběhli s rozkazy, král povstal, nastoupil do vozu a odjel zaujmout vlastní pozici. Vojsko zůstalo potichu, aby překvapilo nepřítele, který se blížil po rozlehlé vádí.

Zdá se, že mořské národy toho dne neočekávaly střet s egyptským vojskem. Možná si jejich vojáci příliš věřili, protože byli zvyklí na snadná vítězství. Měli za sebou tažení Malou Asií a Levantou, kde rozdrtili všechna vojska a města, která se jim postavila na odpor.

Mořské národy si dokonce podrobily i mocnou chetitskou říši, bývalého nepřítele Egypta a v té době jeho nejbližšího spojence.

Faraonova paže se vztyčila a zase poklesla, trubky zatroubily k pochodu každé divizi a mocný egyptský válečný stroj se dal do pohybu. Spořádané vojsko, postupující podle rozkazů předávaných trubkami, obklíčilo nepřítele a udeřilo. Nepřátelé měli kromě momentu překvapení dvě nevýhody: měli málo vozů a vojáky doprovázely jejich rodiny. Mořské národy hledaly nový domov, a proto s nimi jejich manželky a děti cestovaly na dvoukolácích tažených voly.

Jeho vojáci jsou jako býci, připraveni na bitevním poli; jeho koně jsou jako sokoli uprostřed drobných ptáčků.

NÁPIS V POHŘEBNÍM CHRÁMU

Smrt na Nilu • Egyptské válečné lodi, charakteristické svými příděmi, najíždějí do plavidel mořských národů. Ta, která se ještě drží na hladině, ženou před egyptské lučištníky na břehu s obrovskou postavou Ramesse III. v pozadí. Výjev z námořní bitvy byl vyrytý na zdi velkého chrámu, který nechal Ramesse postavit v Medínet Habu na západním břehu Nilu.

Zcela zaskočené mořské národy se ocitly i se svými vozy uprostřed bitevní vřavy. Zděšené matky se pokoušely skrýt své děti před egyptskými šípy pod zavazadly nebo pod vozy. Byla to zuřivá a krvavá bitva. Obě strany měli co ztratit. Egyptští bohové však přáli svým lidem, kteří bojovali jako lvi a nakonec vyhráli.

Egypťané neměli čas vychutnat vítězství. Po rušné noci, strávené hlídáním zajatců a pronásledováním nepřátel, z nichž mnozí se dali na útěk, Ramesse a převážná část jeho vojska odtáhli. Bitvu na zemi měli za sebou, další bitva je čekala. Válečné loďstvo mořských národů totiž čekalo v jednom z mnoha ústí nilské delty a chystalo se vyplout do Mennoferu, hlavního města Egypta.

Aby Ramesse porazil mořské národy na vodě, shromáždil největší loďstvo v dějinách Egypta - obchodní, dopravní a zvláštní bitevní lodi, každá s bronzovým beranidlem ve tvaru lví hlavy. Faraon se rozhodl, že nenastoupí na svou Sokolí loď a bude řídit operace ze břehu, odkud mohl se svými vojáky zasypávat nepřátelské lodi šípy. Egypťané se podruhé za sebou chystali vést boj, který měl rozhodnout o osudu jejich země. Měli však na kontě jedno vítězství: zjevně nepřemožitelné mořské národy byly poraženy jednou a mohly být poraženy znovu.

Z ranní mlhy se vynořilo nepřátelské loďstvo. Každá loď měla příď vyřezanou ve tvaru vodního ptáka. Egyptská plavidla, jejichž veslaři veslovali ze všech sil, prorazila a převrhla desítky nepřátelských lodí. Lučištníci na břehu stříleli do svých cílů, oběti padaly do řeky a voda poteměla krví.

Chrám v Medínet Habu, který nechal postavit Ramesse III. na západním břehu Nilu

   Vojáci na egyptských lodích pak vylezli na nepřátelská plavidla, která zůstala na hladině, a pustili se do soubojů muže proti muži. Na konci dne egyptské vojsko opět zvítězilo. Ti z příslušníků mořských národů, kteří unikli zajetí, uprchli z Egypta a nikdy se nevrátili.